Stavba Nového hradu byla zahájena na pokyn krále Václava IV. roku 1411. Po Václavově smrti v roce 1419 zde krátce pobývala královna Žofie a během roku 1420 hrad několikrát navštívil Zikmund Lucemburský. Poté, co Nový hrad v následujícím roce dobyli a vyplenili Pražané (včetně vynikající knihovny), už žádný panovník neprojevil zájem ho obnovit.
Roku 1736 byla na pokyn majitele kunratického panství Jana Arnošta z Golče ve zříceninách hradu postavena kaple sv. Jana Nepomuckého a hájovna se zahradou, ke které byla ze západní strany přivedena přístupová cesta. Kaple byla po několik let cílem svatojánských poutí, nicméně roku 1787 byla zrušena. Zříceniny hradu byly výborně dochovány až do osmdesátých let devatenáctého století. Jediné vyobrazení zachycující tehdejší stav je kresba Eduarda Herold vytvořená kolem roku 1850. Zachycuje část hradu, jež se v této době ještě tyčil do značné výše. Socha Sv. Jana Nepomuckého byla později od zrušené kaple přemístěna k dnešní restauraci Zelené domky, kde stojí poznamenaná časem dodnes.
V druhé polovině 19. století se romantické ruiny hradu staly oblíbeným cílem výletníků a Alois Jirásek (1851–1930) sem umístil jeden příběh ze svého historického románu F. L. Věk. Do Kunratického lesa chodil Alois Jirásek s oblibou na procházky se známým pražským lékařem Josefem Thomayerem.
