Tvrz a zámek

Tvrz a zámek

Zámek s hospodářským dvorem

Podle první písemné zmínky o Kunraticích v listině ze dne 12. září 1287 je patrné, že v Kunraticích v této době stálo vrchnostenské sídlo.[1] V blízkosti gotického kostelíka stávala od roku 1336 tvrz. Středověká tvrz však ležela mimo dnešní půdorys zámku, a tak vlastní historie zámku začíná až v 17. století, kdy se Kunratice dostaly do majetku rodu Čabelických ze Soutic.

Stavební vývoj zámku

Počátek stavebního vývoje bychom mohli hledat v době kolem roku 1688, kdy panství vlastnil Jan František Čabelický hrabě ze Soutic, jenž se zasloužil o výstavbu[2] raně barokního trojkřídlého dvojpatrového zámku.

Přestavba v roce 1730 dala zámku pozdně barokní podobu. Tato stavební etapa, zřejmě nejvýznamnější, je již spojena s Janem Arnoštem hrabětem z Golče, který panství koupil v roce 1721 a pravděpodobně nedlouho poté začal s celkovou přestavbou zámeckého areálu.

Přímá kompoziční osa zahrnovala rozsáhlý hospodářský dvůr, na který se napojoval zámek s okrasnou zahradou a sadem. K sadu byla volněji připojena bažantnice a soustava rybníků. Severním směrem od hospodářského dvora pak pokračovala alej směrem ke zříceninám Nového hradu, kde kompozičně kulminovala barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1736. Kompozičně volnější navázání na areál kostela bylo dáno polohou starší svatyně. Výstavnost a určitý věhlas areálu dokládá i návštěva císařovny Marie Terezie v roce 1754. Autorství, obdobně jako u kostela, lze připsat nejspíše staviteli Ferdinandu Václavu Špačkovi, který byl dvorním stavitelem Anny Marie Františky vévodkyně Toskánské. Rovněž autor fresky v kabinetu v prvním patře zámku je shodný s autorem fresek v kostele.

Hrabě Golč držel Kunratice až do své smrti 4. ledna 1765. Kunratické panství s Libuší a Paběnicemi poté zdědila Marie Josefa hraběnka Golčová, která spravovala panství do roku 1795. Z doby Marie Josefy pochází nedatovaný popis kunratického panství z kunratické gruntovní knihy (založené roku 1688). Samotná budova zámku v popisu chybí, je tu ale popis hospodářského dvora – při tehdejší novostavbě zámku je popisován prostorný čtverhranný dvůr se čtyřmlatými stodolami a dvojími maštalemi, kolnami, pivovarem, špejchary, dojníky a studnou uprostřed dvora, všechno nově vystavěné.

Další významné etapy přestavby zámku jsou spojeny s rodem Korbů z Weidenheimu. V roce 1830 došlo k odstranění stropu hlavního sálu v prvním patře, který zřejmě svou výškou zasahoval i do původního krovu. Další stavební zásahy byly prováděny v letech 1865 a 1868. Při poslední přestavbě byla zachována původní dispozice budovy, radikálně však bylo pozměněno průčelí v klasicizujícím duchu a součástí této přestavby byla zřejmě i výstavba dvoupatrové čtyřhranné věže. Po požáru v přilehlém hospodářském dvoře v roce 1891 byla opravována průčelí zámku pražským stavitelem Františkem Václavíkem. Během této opravy mohl být zásadně upraven i krov. Tyto stavební úpravy zámek spíše poškodily, zejména je velká škoda, že zanikl strop nad hlavním sálem. Nástavba patra a stavba věže zcela změnily barokní siluetu zámku a v interiérech došlo k výraznému zjednodušení a ztrátě původních prvků. Stavební úpravy z devatenáctého století, které jsou dnes integrální součástí památkové podstaty budovy, jsou ukázkou spíše průměrné dobové produkce a mohou sloužit také jako doklad dobového vkusu.

Další stavební zásahy na zámku byly již méně významné. Po roce 1948 začala postupná devastace hospodářských budov. Od roku 1957 byl zámek upravován pro potřeby entomologického oddělení Národního muzea. Zásadní újmou bylo odstranění zchátralého předloženého schodiště v roce 1959. Celý areál zámku včetně hospodářského dvora, parku a bažantnice byl prohlášen roku 1964 za nemovitou kulturní památku. Hospodářský dvůr zůstal v majetku obce a pomalu chátral. Koncem osmdesátých let dvacátého století byla vyměněna v zámku okna a opravována průčelí. Po roce 1990 se Městská část Praha-Kunratice snažila najít pro areál vhodné využití. Postupně byly opravovány alespoň střechy a v letech 2006–2007 byla soukromým investorem provedena zásadní rekonstrukce všech budov hospodářského dvora.

Vnitřní prostory zámku

Vlastní zámecká budova je postavena na půdorysu písmene „U“, který se otevírá jižním směrem. Je zastřešena sedlovou střechou, ze které v ose severního průčelí vyrůstá třípodlažní dvoupatrová??? věž zakončená vyhlídkovým patrem nad plochou střechou. V interiéru jsou zaklenuty suterény i většina přízemních prostor. Reprezentační prostory prvního patra jsou zaklenuty převážně neckovými klenbami, většinou nepravými. Druhé patro a prostory věže jsou plochostropé. Hlavní, severní průčelí se obrací směrem do hospodářského dvora, je dvoupatrové se střední zapuštěnou věží a středním rizalitem. Rizalit s bosovaným[3] přízemím má ve střední části barokní portál s kamenným ostěním (na portálu byl pravděpodobně odsekán starší erb).

Horizontálně je průčelí členěno římsami. Plastická výzdoba průčelí patra má původní barokní rozvrh, ale řada dekorací, zejména ve druhém patře, byla doplněna v období klasicismu. Okna v patře mají barokní kamenná ostění, která jsou doplněna klasicistními půlkruhovitými poli se sluncovým motivem. Drobnější narušení symetrické kompozice přízemí jsou spojena s úpravami zámku v 18. století. V přízemí se nalézá rovněž zámecká kaple zasvěcená sv. Ivanu a Donátu. Kaple vznikla dodatečně vložením do staršího půdorysu v 18. století.

Druhé patro je výsledkem klasicistní nástavby. Do patra vede dvouramenné schodiště s plnou střední zdí s dřevěnými, patrně barokními stupni. Prostor schodiště je zdoben bohatou štukovou výzdobou. Základní dispozice patra opakuje nižší podlaží; hlavním prvkem dispozice je velký střední sál, na který navazuje klenutá síň zaklenutá stlačenými valenými klenbami s výsečemi. Tato předsíň hlavního sálu navazuje na schodiště. Hlavní sál si nedochoval původní barokní podobu, jeho dnešní stav je výsledkem stavebních úprav z 19. století. Zbývající prostory patra zdobí neckové klenby, přičemž některé klenby mají původní štukovou výzdobu. Okna v patře mají deštění[4] s vnitřními okenicemi z 19. století. V prostoru při jihozápadním nároží se na klenbě dochovala náročnější malířská výzdoba z druhé třetiny 18. století.

Schodiště do druhého patra je také dvouramenné a navazuje na prostor předsíně prvního patra. Rovněž dispozice druhého patra odpovídá nižšímu. Vstupní síň navazující na schodiště odpovídá nastavěné věži. Navazující velký sál opakuje situaci nižšího podlaží. Vaznicový krov[5] zámku pochází z devatenáctého století, avšak v následujícím století byl zcela zásadně upraven. Ve věži je místnost s hodinovým strojem, vyhlídková terasa a v posledním patře má věž ocelové zábradlí pravděpodobně z druhé poloviny 19. století.

Zámecký areál

Areál bývalého hospodářského dvora leží v centrální části kompozice rozsáhlého barokního celku. Historický dvůr se skládal ze základní čtveřice objektů, které se dále dělily na menší funkčně a architektonicky odlišné části. Na jižní straně dominuje dvoru zámecká budova. Architektonicky nejvýznamnější severní křídlo je přízemní, klenuté s velkým půdním prostorem. Před přestavbou obsahovalo vícelodní prostory stájí a zajímavý centrální oválný prostor. Východní křídlo je patrové, v přízemí rovněž klenuté. Objekt sloužil dříve jako panský pivovar a v jižní části bývala ratejna[6].

Při jihovýchodním nároží se nachází objekt složený z dvou částí na půdorysu písmene „L“. Západní křídlo je patrové, v přízemí klenuté, ve střední partii s vloženou přestavbou z konce 19. století. V patře byly dochovány zbytky barokní sýpky. Druhé, drobnější křídlo, navazuje přímo na zámek a má klenuté přízemí a plochostropé patro.

Na západní straně hospodářského dvora se nacházela řada velkých stodol ve spojeném dlouhém obdélném půdorysu. Pouze pod částí jejich půdorysu jsou menší barokní sklepy.       Přízemní budova obdélného půdorysu v severozápadním rohu se zaklenutým přízemím sloužila jako chlévy, nad nimiž byl v podkroví seník. K tomuto objektu, již mimo uzavřenou dispozici dvora, přiléhala stodola (snad klasicistního původu). Hospodářský dvůr se od počátku vázal těsně na místní panské sídlo. Dochovaný rozsah hospodářského dvora lze datovat převážně do druhé čtvrtiny 18. století.

Stavba probíhala pro značnou finanční náročnost zřejmě etapovitě. Starší je východní strana, kde došlo k zásadní přestavbě pivovaru v jihovýchodním rohu dnešního areálu. V této části dvora bychom také mohli hledat stopy stavebních aktivit před rokem 1701, což ale komplikuje nově provedená přestavba i okolnost, že během ní nebyly nikterak doplňovány poznatky o stavebním vývoji dvora.

Využití hospodářských staveb svědčí o jasném prvotním stavebním záměru: západní strana byla vyhrazena pro velké stodoly, přístupné tehdy z hospodářské cesty u polí. Severní strana byla určena pro chlévy a také nejspíše pro výstavné koňské stáje (bývalé konírně kruhovitého tvaru se díky tomu říkalo „kaple“). Východní křídlo přiléhající ke koňským stájím mělo v jižní části velkou ratejnu s přilehlou černou kuchyní a dalšími obytnými prostory pro služebnictvo. K těmto prostorám přiléhal dvoulodní prostor, patrně určený pro provoz sladovny. Jižní křídlo při zámku bylo do půdorysu vloženo dodatečně. Ve střední části dvora se nachází studna na vodu (studna byla zakrytá při přestavbě v letech 2006–2007 a je dodnes využívána[A1] ).

Autorem celkové koncepce i architektonických návrhů původních barokních hospodářských budov byl stavitel Fedinand Václav Špaček. Pozdější stavební klasicistní úpravy už zdaleka nedosahovaly úrovně barokní etapy.

Tvrz aneb velká přestavba zámeckého dvora

11. listopadu 2007 došlo ke slavnostnímu otevření areálu Tvrz Kunratice, který vznikl rekonstrukcí budov kunratického zámku. Bývalý panský dvůr tak, jak jej v půdorysu známe dnes, byl z valné části vystavěn asi ve druhé polovině 18. století, kdy Kunratice náležely panství rodu Golčů. Posledním soukromým majitelem zámku i statku byl Ing. Karel Korb z Weidenheimu, kterému byl majetek v roce 1945 vyvlastněn. Začalo tak téměř padesátileté období vlastnictví „všeho lidu“. V letech 1946–1950 pronajal tehdejší Místní národní výbor (MNV) některé hospodářské budovy Výsadní dobytkářské společnosti pro Čechy a Moravu. V průběhu roku 1950 byly budovy postupně předávány nově založenému Jednotnému zemědělskému družstvu (JZD) v Kunraticích u Prahy. V roce 1966 byl ukončen chov hospodářských zvířat díky neefektivnosti a neutěšenému stavu životního prostředí v okolí statku. Od roku 1982 zde byla ukončena veškerá činnost spojená se zemědělstvím a od té doby se budovy využívaly pro různé hospodářské účely. Několik bytových jednotek v areálu se využívalo jako nouzové byty. Po celé období docházelo k minimální údržbě celého areálu. V osmdesátých letech byla vybudována a několik let využívána pěstírna žampiónů, která se nacházela v přízemní části budovy při Golčově ulici.

Rok 2004 se stal zlomovým. Do Kunratic vstoupila firma AZ IRSTAV garantovaná firmou Damovo, která areál za předem dohodnutých podmínek zrekonstruovala. Dnes je to živý a hezky vyhlížející areál nabízející různé služby, také s restaurací, kavárnou a různými prodejnami a službami. Stal se sídlem řady firem a místem různých událostí. Jediným nedořešeným objektem zůstává samotný zámek. Ten je majetkem Národního muzea v Praze a bohužel stále chátrá.[7]

 

[1] Podrobněji o prvních písemných pramenech spjatých s Kunraticemi pojednává kapitola Středověk.

[2] Podle odlišné hypotézy Jan František Čabelický hrabě ze Soutic přestavěl na zámek původní tvrz. Jak uvádíme výše – na místo, kde stávala tvrz, existují dva odborné názory.

[3] Bosáž je plastické vyznačení kvádrového zdiva.

[4] Deštění je dřevěné obložení stropů a stěn.

[5] Vaznicové soustavy jsou konstrukce krovů, kde tuhost soustavy zajišťují podélné prvky, zvané vaznice.

[6] Ratejna byl velký přízemní dům, v němž bydlelo několik rodin.

[7] O přestavbě zámeckého areálu se pojednává rovněž v kapitole Návrat kupředu.


 [A1]o té studně bych to vyněchala

Přehled majitelů

  1. Frenclín Wolfovic Jakubův
  2. Pešl Bohuslavův (rod Olbramoviců)
  3. Prokop Černý
  4. král Václav IV.
  5. královna Žofie
  6. král Zikmund, pražané, Jan z Riesenburka a z Rábí, Chval z Ovčína a Dojic
  7. král Zikmund
  8. Poděbradská jednota[1]
  9. Aleš ze Šternberka, Zdeněk ze Šternberka, Vilém z Reisenberka
  10. Královská komora
  11. Václav Zima z Novosedel
  12. Jindřich Berka z Dubé
  13. bratři Berkové z Dubé, Mikuláš Hýzrle z Chodů
  14. Magdalena Hýzrlová z Křešťan
  15. Mikuláš a Adam Hýzrlové z Chodů
  16. Mikuláš Hýzrle z Chodů
  17. císař Rudolf II., Adam Hýzrle z Chodů
  18. Karel Mikuláš Hýzrle z Chodů
  19. Jan Hýzrle z Chodů
  20. Jindřich Hýzrle z Chodů
  21. Magdalena Šarovcová z Chodů
  22. Josef Marek z Tisnic a Kunratic
  23. Petr svobodný pán z Liebenthalu
  24. Ofka Gryspeková z Gryspeku a Bubna
  25. Veronika Gryspeková z Gryspeku
  26. Maxmilián Lev Malovec z Malovic
  27. Václav Karel Čabelický ze Soutic
  28. Jan František Václav Čabelický ze Soutic
  29. Helena Bedaridesová, rozená z Golčů
  30. Marie Barbora z Potting, Marie Františka z Potting
  31. Jan Arnošt svobodný pán z Golčů
  32. Marie Josefa z Golčů
  33. Karel Josef hrabě Clam-Martinic
  34. Antonín Josef Korb
  35. Karel Bedřich Korb z Weidenheimu
  36. Ludvík Korb z Weidenheimu
  37. Ludvík Korb z Weidenheimu (syn)
  38. Karel Korb z Weidenheimu
  39. Československý stát
  40. Česká republika

 


[1] Poděbradská jednota či Jednota poděbradská byla politická strana českých kališníků, založená 24. června 1448 v Kutné Hoře, v jejímž čele stál Jiří z Poděbrad. Prosazovala dodržování kompaktát a bojovala proti Strakonické jednotě českých katolíků.

Časová osa

01.01.2013
ZámekZámek
01.01.1910
Průčelí zámkuPrůčelí zámku